Co dalšího můžeme spatřit ve Florencii

Ve starobylé Florencii není k vidění pouze Dóm a baptisterium, jak by se mohlo zdát. Město je to až překvapivě ucelené, a tak spoustu památek lze obejít pěšky. Kousek od dómu leží náměstí Piazza della Signoria, na kterém stojí radnice Palazzo Vecchio a galerie Uffizi. Budova byla postavena v 16. století, architektem Vasarim. Nalezneme zde umělecká veledíla jako je Venuše urbinská, která je dílem Tiziána. Gittova Trůnící Madona, Zvěstování Panny Marie od Simona Martiniho, či Svatá rodina od Michelangela. Největší poklad je však pravděpodobně obraz Zrození Venuše, nebo Primavera od Sandra Botticelliho.

Florencie se také může chlubit gotickým kostelem Santa Croce. Zde se zachovalo několik fresek od gotického malíře Giotta, či renesanční skvost Capella de´ Pazz, čili kaple Pazziů od Filippa Bruneleschiho. Uvnitř kostela je několik památníků, věnovaných významným Florenťanům. Například Michelangelovi, Machiavellimu, či Galileovi.

Kostel San Lorenzo byl farním kostelem rodiny Medicejských. Později byl upraven v renesančním slohu Brunelleschim. Ještě o něco později se této stavby ujal Michelangelo, který zde projektoval knihovnu, pro uchování všech rukopisů výše zmiňované rodiny, dále projektoval náhrobky téže rodiny v Nové sakristii. Stavba této rodiné hrobky byla započata v roce 1604.

Další kostel s názvem Santa Maria Novella byl stavěn na přelomu 13. a 14. století dominikány. Leon Battista Alberti kostel částečně překomponoval v 2. polovině 15. století. Interiér, který je v gotickém stylu skrývá mnoho nejrůznějších nástěnných fresek. Nejznámější z nich je freska Nejsvětější Trojice od Masaccia, kde už je pokrokově a perfektně zvládnuta perspektiva a portrétní malba.

Zdaleka ne poslední, ale jistě návštěvy hodnou památkou je kaple Brancacciů v kostele Santa Maria del Carmine. Ten je proslulý svými freskami, na kterých rovněž pracoval jeden z největších umělců všech dob Masaccio. Ten však zemřel před dokončením a tak na díle pokračoval jeho žák, Filippino Lippi, který cyklus v roce 1480 dokončil. Zde už je perspektiva zvládnuta opravdu perfektně a nalezneme zde i jeden z Masacciových nejznámějších obrazů – Vyhnání Adama a Evy z ráje.