Menší poklidné městečko, ležící pod pohořím Pirin 160 km jižně od Sofie, vzniklo v 9. století. Jeho zviditelnění nastalo až v 19. století, kdy majetnější obchodníci začali financovat zakládání kostelů.
Bansko je také známé díky svým nejznámějším rodákům, osobnostem národního obrození, Neofita Rilského a otce Paisije.
Neofit Rilský se zasloužil o propagaci bulharštiny a o reformy školství. Z domu, ve kterém žil, je v dnešní době muzeum. Tam se návštěvníci mohou seznámit s typickým životem lidí 19. století a zároveň blíže poznat osobnost takovéto velikosti.
Historické centrum je tvořeno bludišti dlážděných ulic, lemovanými vysokými kamennými zdmi. Okraj města tvoří nové hotely, obytné čtvrtě, ale také lyžařská střediska, dokazující nedávný rozvoj města.
O kostelu Sveta Trojica z roku 1832 se říká, že ještě před jeho výstavbou zde byla nalezena ikona činící zázraky, což byl jeden z důvodů při výběru místa. Zdi obklopující kostel, sloužily k zakrytí jeho rozměrů, neboť převyšovaly mezní hodnoty povolené Osmany. Jako materiál byly použity hladké, pro tento kraj specifické, kameny. Každý kámen je lemován červenými cihlami. V ponuře působícím interiéru je dominantou zlacený ikonostas zdobený draky, ovocem a dravými ptáky.
Muzeum ikon je umístěno v budově z roku 1749, která původně sloužila jako noclehárna pro jeptišky na cestách. V interiéru se nacházejí díla bánské malířské školy. Přední osobností této školy byl Toma Vašanov – Moler. On a následně pak jeho syn a vnuk tvořili malby pro mnoho kostelů v Bansku a okolí.
Další zajímavým místem je dům Nikoly Vapcarova, bulharského básníka, jehož život skončil díky odporu vůči fašismu. V muzeu jsou vystaveny rodinné fotografie a osobní věci.
Bansko své návštěvníky okouzlí nejen svými historickými zákoutími, ale i půvabnou přírodou zdejšího kraje.
