Zkusili jsme MG restauraci v Bezděčíně

Cestování za kulinářskými zážitky není v dnešní době nic nového. Právě proto jsme se rozhodli vyslat jednoho z našich kolegů do poměrně nové restaurace nedaleko Mladé Boleslavi. Jedná se o restauraci Miroslava Grusze s příznačným názvem MG restaurace. A jak recenze dopadla? Čtěte dál.

Vzdálenost z Prahy jako bys kamenem dohodil. Z Černého mostu jste tam za chvíli. Stačí najet na dálnici na Liberec a sjet na Bezděčín. Pak už hledáte směrovky na letiště. Ano, restaurace je v blízkosti letiště, což je velmi romantické. To podtrhují také ohromná okna a v letním období i posezení venku, čehož jsme se v únoru samozřejmě vzdali.

Máte rádi luxus? Jste na správném místě!

Velmi příjemně zařízená restaurace na první pohled zaujme vinnými lednicemi, překrásným barem a v neposlední řadě také kuchyní, do které je vidět. Můžete tak věhlasnému šéfkuchaři a jeho pomocníkům doslova koukat pod ruku. To zaujalo i mou manželku, která je vyhlášená kulinářka a výborně vaří. Ovšem i ona ochutnala věci, které ještě neměla v ústech. Kdo jí zná, rozhodně neuvěří, ale je to tak!

150 druhů vín? To asi nezvládnu ochutnat!

Uff, manželka je kojící maminkou, tak mám o odvoz postaráno, stejně ale všechny vína rozhodně neochutnám. V mých silách byly dvě sklenky Vlašského ryzlinku a byla to pecka stejně jako jídlo. A co že jsme si to vlastně dali?

Tatarák

Pro někoho možná hospodské jídlo, ale i to se dá pojmout v luxusně elegantním stylu. Ten náš byl připravený s ančovičkami a kapary. Neměl chybu. Ovšem říkal jsem si, že bude hlad. Malá porce ale překvapila a já se utěšoval, že budou další 3 chody, které snad můj žaludek uchlácholí.

Smažená mušle Sv. Jakuba

Představujeme první lahůdku, která byla i pro mou ženu premiérou. Tohoto chodu jsem se bál nejvíc, ale mušle byla výborná. Určitě se toho nebojte a dejte si jí!

Marinovaná telecí svíčková

Cože? Já telecí nejím! Po této zkušenosti jsem to přestal říkat. Tak jemné maso s lahodnou chutí, tak akorát propečené jsem dlouho neměl. Byla to pecka i ve spojení s černými lanýži. Ostatně ne že bychom lanýžovou sůl a olej neměli doma, ale lanýž jako takový byl poprvé a rozhodně ne naposled i pro Janu.

Dezert-čokoládové srdce

Manželka nejí cukr, ale tato velmi výjimečná situace si vyžádala své. Právě proto bylo srdce z čokoládové pěny jejím chodem numero uno.

A co říci závěrem? Hlad jsem rozhodně neměl, čtyřchodové menu zasytí i větší jedlíky. Ceny ovšem nejsou ze čtvrté cenové, ale to samozřejmě ani kvalita surovin. Pro velmi výjimečné příležitosti se restaurace hodí i pro normální smrtelníky (čti normálně vydělávající).

Za nás tedy nelze jinak, než doporučit.